Dávila se krví hustou jako jarní bahno a starostova lidskost pozvolna prorůstala jejím nitrem. Až byla tou hutnou slušností přesycená. Přestala žvýkat, poslouchala zurčení vnitřností, prstem se dotkla svého rozbitého temene hlavy. (Chtěla se ujistit, že má lebku v jednom kuse.) Vždyť Víklič jí zasadil spousty drtivých ran! Nedivila by se, kdyby tam vzadu, kde to nejvíc pálilo, našla obrovskou slizkou díru. Opravdu. Ochutnala sladký teploučký čůrek, pramenící z docela velké trhliny, ale to už přesycenost odeznívala a vracel se nemilosrdný hlad. Torzo kořisti bylo teď zachmuncané v krvavé noční košili, z níž prosvítala potrhaná lýtka zbrocená studeným potem. Pach čerstvého masa stoupal skrze rozevírající se póry. Bridž palcem nohy odhrnula okraj starostovy noční košile.
„Jsi moc slušný člověk,“ zachroptila, než započala další masakr. Dávala si záležet, neboť dědeček ji učil, že zbytky se nenechávají.
Na chodbu vyšla vykoupaná v krvi. Z úst jí visely šlahouny šlach, přikusovala srdce jako šťavnaté jablko, vlasy slepené do štětců čmáraly rudé vlnobití po plátně roztrženého šedého trička. Výsledek by leckterý samozvaný znalec umění nazval abstraktním dílem.
„Vedla sis výborně, má paní,“ klečící Monstrum zahanbeně hledělo k Bridžiným nohám, hřbet obalený hrudkovitým svalstvem se roztahoval náporem hlubokých dušných nádechů.
„Výborně?!“ zakvílel Nevděčník. „Stačila jedna malá rada, jedna nařízlá hadice, a ten ubožák v noční košili tě rozsypal jako pytlík rozinek!“
„Nařízlá hadice? Jaká rada?“ Bridž zaujatě zkoumala vnitřek srdce.
„Podrazili jsme tě, Narcísku,“ pokračoval trochu omluvně Nevděčník. „Já, Monstrum, dědeček a hlavně Bůh. Zkrátka jsem dostal příkaz, abych Víkličovi poradil, a nepochybuju, že tady víla Sklepnička nařízla hadici, protože to rozhodně nebyla moje práce!“
„Je to tak, má paní. Je mi to líto,“ kálo se Monstrum.
„Ale proč? Proč jste mi to udělali?“ nechápala Bridž.
„Bůhví. Trest za tvůj útěk? Zkouška, jestli jsi připravená na lov Topiče? Až se znovu setkáš s Šedým, zeptej se ho,“ Majordomus začal stoupat k přízemí domu, a když se vzdálil natolik, že mu neviděli do tváře, úlevně vydechl. Zavřel oči, ze sevřených víček vytlačil dvě zažloutlé soucitné slzy, které k této příležitosti pěstil spousty let. Pouze si nebyl jistý, jestli cítí lítost vůči budoucnosti Bridžitíny Krosbrýdové, nebo vůči své vlastní. Úděl dokonalého plánovače. Na počátku plánování počítá se stovkami variant, ovšem jak čas postupuje a přijatelné budoucnosti odpadávají, špatné konce nabývají na pravděpodobnosti. Ten, který Majordomovi momentálně stanul na mysli, byl skutečně děsivý. Pro jistotu ihned provedl kontrolní výpočet! Hotovo! Pokud se sled událostí skutečně dostal na kolej vedoucí k tomuto hrůznému závěru, pak se Bridžitína zeptá za tři, dva, jedna:
„Proč, Nevděčníku?!“ přiskočila k vozíku, aby ho zachytila a podržela k uspokojivé odpovědi. Špatně stravitelné, tučné kousky starosty Víkliče rozzlobeně vysázela do Majordomova klína a nakonec tam vyždímala i srdce. Aby si uvědomil, čeho je součástí! Věděla, jak nerad se dotýká třeba jen cizích vlasů nebo zpocené kůže.
„Nikomu nevěř, Narcísku!“ pohledem neuhnul, byť se otřásl, neboť krev prosákla trenýrkami. „Dnes jsou jmeniny Darji.“
„No a?“ vyštěkla Bridž.
„Topič si vybírá podle vzhledu. Čím krásnější žena, tím raději ji utopí. A tuhle ke vší smůle utopí na její jmeniny. Darja Nzuri Jix Kaskaziniová, dvacet let mladá, nesmírně krásná manželka hokynáře Kaskaziniho, druhá v předloňský Princezně Nzuri v kategorii Bijó-blónt 18. Kaskazini ji vydražil z depozitáře za slušných pětaosmdesát tisíc furahů.“
„Ale jak víš, že Topič zaútočí dnes?“
„Potřebuje to ze sebe dostat.“
„Co ze sebe potřebuje dostat?“
„Určitou událost.“
„Řekni mi víc!“
„Tím ale přehodím výhybku k ještě horší budoucnosti!“
„Dokjerůžky!“ zanadávala Bridž. „Tak to neříkej!“
„Každopádně policie je neschopná a pan Fred sice udělil souhlas, ale jinak nehodlá spolupracovat. Odjel do Kičimi kvůli slušnýmu panu Hoxovi, kterej bude tvý krmení sto sedmnáct. Pro Darju jsi jedinou nadějí. Ta chuděra už je prakticky mrtvá.“
„Připrav plán!“ Bridž nacpala rozmačkané srdce do jeho náprsní kapsy, pořádně ji připlácla a počkala pár chvil. Majordomus Nevděčník se v destruktivně otravném invalidním vozíku znechuceně ušklíbl. Uchopil bambuli ovládací páky, aby se znovu rozjel zpět proti prudce stoupajícímu tubusu chodby.
***
Na každém dalším zmizení, na každé další smrti novináři inkasují pár mizerných furahů, takže mluvčí zkorumpované městské policie i nyní, v obklíčení dotěrných pisálků, povzneseně odpovídá:
„Ano, senát Mrabské republiky zamítl podporu ve všech osmi navrhovaných bodech, což je legitimní rozhodnutí, které akceptujeme, ale musíme si uvědomit, že chceme-li skutečné změny, je třeba zvolit slušného kandidáta na senátora, Mičáta Pačtejna, který mimochodem dnes večer vyjádří zármutek ve svém pořadu Čau, Skvejlore! Další otázka?
Opravdu můžeme vyloučit, že by mezi utonulými dívkami a ztracenými právníky existovala jakákoliv souvislost! Další otázka!
Jsme přesvědčeni, že každý z Posledních tří jedná zcela samostatně! Další otázka!
Hlídky byly maximálně posíleny, přesto doporučujeme všem nádherným ženám, aby před a po setmění nevycházely ven! Další otázka!
S jistotou můžeme prohlásit pouze to, že Zloděj milovaných dětí opakuje jeden a tentýž trik: vytipuje si rodinu, jejíž garivůz je polepen samolepkami se jmény dětí. Ty pak jednoduše osloví! Už žádné otázky!“