Šel jsem sem, potom tam. Sednul jsem si vedle lavičky, spad na zem a sněd berušku. Chutnala hořkosladce, křupala tišozvučně. Překulil jsem se na záda. A zjevil se mi Bůh.
Prej proč jsem takovej magor, zlobil se. Měl bílý vous, bílý vlas, bílý plášť , bílý sandály a bílý cigáro. Definitivně, tohle musel bejt Bůh.
„Bože, proč tě zajímá, co jsem zač?“ ptal jsem se ho.
„To já dělám,“ odpověděl. „Tvořím světy, jako je tenhle, a pak po nich chodím a kontroluju, jestli je všechno tak, jak chci.“
„A je?“
„Bylo by, kdybys nesežral tu berušku!“
