V pátém patře jsem zrevidoval stavy; zbylo devět řadových nohsledů, jedna důstojnice, jedno důstojnično. Čili dvanáct démonů odhodlaných vysvobodit profesora Boubelku, návdavkem zlikvidovat dezoláty Bany, Viktora a Tadeáše. Věděl jsem, že nás nečeká procházka růžolící zahradou, to spíš masakrální zabijačka. Vomáčková dokonce zalitovala, že jsme nechali odletět Uedu, protože coby posedlý by byl drsný jako babiččiny paty. Bado Queko zasněně přikyvovalo, když tu jsem pocítil nepatrný závan kořeněný vůní oceli.
„KIZ’KRA!“ s varovným výkřikem jsem se vyhnul požárnické sekeře a zadoufal, že tak učinila i Vomáčková. Zaplať pánbůh, zvládla to! Tadeášův výpad ze zákoutí se minul účinkem, pokus o úkladnou vraždu se nezdařil. Nebo? Ach ne! Bado Queko vypadá jako rozkopnutý klouzek obecný!
„Ups, teď se asi pěkně naserete,“ Tadeáš Škubánek zachmuřil obočí šťavnaté jako jíl promaštěný burákovým máslem, nakrabatěl čelo dužnaté a svěží jako hrachový lusk. A zdrhal do šestého poschodí.
Jedenáctka rozzuřených umrlenců zlovolně zavřeštěla! Propukl esenciální souboj zla s dobrem, Sparta proti Slávii. Jenže i do této dlouhověké rivality se občas vmísí Baníček s Viktorkou, v našem případě Bany s Viktorem! Ten se totiž z ničeho nic, jako splašený medicinbal, skutálel ze sedmého patra! Srazil Škubánka! A hned na zemi s ním úpěnlivě lomcoval:
„The roof is guarded by masked soldiers! We have to go downstairs!“
„Je to zasraný spiknutí!“ doplnila zadýchaná Bany. „Chtěli mě zastřelit! Podívej, nahrála jsem si to!“
„Protože jste neměli respirátor FFP2!“ zvedal se Tadeáš Škubánek, přitom poukázal, že odspodu se hrneme my: „Každopádně dolů to nepůjde.“
„Where do we get that FFP2 shit?“ Viktor si zkontroloval zásobník.
„Prohledáme lékárničky ve třídách!“ napadlo Bany.
„Skvělej nápad, ale někdo se musí obětovat! Zadržet démony!“ zdůraznil Škubánek.
„No problem, I’ll take care of it,“ Viktor popadl Bany a hodil nám ji do cesty.
„Cos to udělal?!“ Tadeáš bez varování máchnul sekerou. „Šmejde!“
