V osmém nás ale záhy zaskočil bezvýchodný pohled do sedmi hlavní pušek CZ BREN 805.
Zatraceně.
Dobro opět vítězí nad zlem:
Škubánek se schovává za zády elitních vojáků, stovky kulek sviští chodbou. Démoni padají do tratoliště vroucí krve.
Je konec.
„PODEJTE HLÁŠENÍ, DŽEBEDÁJO!“ ozvalo se z vysílačky odlišně maskovaného, asi velitele oddílu.
„Přihnali se jako parta zkaženejch banánů, pane, tak jsme jim dopřáli zatracenej smoothie mixér. Ale… Je tu jeden přeživší…“
„NAKAŽENÝ?“
„S největší pravděpodobností je čistej. Dokonce má respirátor.“
„DOSTAŇTE HO DO BEZPEČÍ.“
Tadeáš si oddychl. V otevřeném průchodu na střechu se mihnul přistávající vrtulník, do kterého jistě brzy nastoupí. Tahle kapitolka života se stane ošklivou vzpomínkou, časem bodrou historkou, třeba i knižním bestsellerem. Zvláštní… Vojáci na něj namířili zbraně?
„Říkal, ať mě dostanete do BEZPEČÍ!“ podotknul znepokojeně.
„Tím myslel: ODDĚLAT,“ vysvětlil Džebedája.
„Počkejte! Vyvoláte mezinárodní konflikt! Jsem VIP!“
„Tak schválně. Pobav nás. Kdo jsi, sráčulíne?“
„Nemanželský syn Emmanuela Macrona!“ možná blafoval Tadeáš Škubánek (tu informaci vážně nedokážu potvrdit ani vyvrátit). Každopádně FFP2 si stáhl pod bradu, své popravčí nechal nahlédnout zblízka.
„Vypadá jako tejden nevyspalej Francouz,“ zhodnotil Džebedája a pro jistotu se znovu ohlásil šéfovi.
