(588 po v.m.l. Kičimi – 685 po v.m.l. Skvejlor)
Márgrét za celý život nevyslovila jediné sprosté slovo. Neochutnala cigarety. Její rty se nesmočily v alkoholu. Coby studentka Filosofické školy v Kičimi neobdržela horší známku než nejlepší možnou. Rodičům neodmlouvala, na slovo je poslouchala a až s jejich požehnáním se vdala za slušného Rudolfa Gýslera, se kterým od mala sedávala ve školních lavicích. Poprvé jej políbila po svatbě, přičemž ten polibek provedla bez použití jazyka. Stejně jako všechny příští. S Rudolfem nikdy neměla pohlavní styk, aniž by to nebylo za účelem plození dětí. Tak slušná to byla žena.
Během svého bohatého života napsala, zrežírovala a sama odehrála stovky divadelních her, vydala celé knihovny knih, protkaných jemným slušným humorem plným lidskosti. Mrabané ji milovali. Jejími texty vystlávali postýlky ratolestí, aby i ony byly stejně slušné.
Taktéž v roce 624 po v.m.l. založila město Skvejlor, v němž nechala vystavět nejvyšší budovu světa, Mrakodrap Márgrét. V tom způsobně komentovala neslušné chování, lži a přehmaty neslušných lidí v ostatních částech světa.
Skvejlor byl městem inteligence, umění, správných názorů, majetných filantropů, majících dostatek furahů pro život, ale zároveň neprahnoucích po jejich množení. S těmito mecenáši pak pravidelně hodnotila ochranu životního prostředí, mrabskou politiku či umění a jednou týdně vydávala časopis „Lepší člověk.“
