Vyžádal jsem si konzultaci se Sherlockem, který se naštěstí nenechal dlouho pobízet…
Aha… Ano… Jo, to by šlo… Výborný plán! Přijal jsem všechny interní rady a oddychl si, že mě neposedl třeba duch poplety Franka Drebina. „KOTARAK SIKH’TA,“ vyzval jsem Škubánka, aby mě následoval.
Džebedája si pucoval mezizubní škvíry tkaničkou se stylovým přívěškem „noha ve vojenské botě“. Všiml si nás, nicméně neznervózněl, neošil se, nezamručel. Dál se v klidu věnoval ústní hygieně, nedostatkem sebevědomí rozhodně netrpěl. Zato my jsme se šourali ostýchavě, pracky nad hlavou, hlavy skloněné. Smog z jeho pižma houstl s každým naším přísunem.
„ONUCAR POC’HA!“ povýšeně přikázal a tak jsme spořádaně přiklekli k Milanovi s Kamilem. Ale jen dokud se to bohorovné monstrum neodvrátilo, aby nakouklo do vrtulníku a odlomilo si markeťácké žebírko. V ten moment jsme vyrazili! Pověsili se mu na záda! Píchali ho Vomáčkové prsty! Kousali do zátylku! Škrábali! Tahali za bradavky! Pěstmi naklepávali přebujelé trapézy! Rovněž Kamil s Milanem asi usoudili, že nastal čas revoluce. Oběhli si Džebedáju, odjistili zbraně, kulkami zkrápěly jeho boky, hrudník, krk i hlavu! Jenže Džebedája nás setřásl jako dotěrný hmyz, potom přiskočil ke Kamilovi, zběsile zakrauloval… Kamil se složil do úhledné hromádky klokotavých ostatků.
„DHYNKAK DUNDELAK KEBUL MORT’OM,“ poznamenal Škubánek a musím uznat, též jsem si myslel, že kulka do hlavy je pro posedlého finýto, šlus, definitivní chcípulka, prostě smutné kino. Ovšem Džebedájova rezistence sahala daleko za Milanovy kulky i Vomáčkové prsty. Přišli jsme o moment překvapení, navíc obratem zregenerovaná bestie zuřila, vyčítavě si vybírala příští kořist. Potřebovali jsme zásadní zvrat. Né, tento né! Káravým pohledem jsem zpražil zvracejícího Milana.
Ehm? Sherlocku?! Nějaká rada?
Jistě, můj milý hostiteli! Je to prosté! Ty a Škubánek odlákáte Džebedáju, zatímco Milan nepozorovaně vnikne do vrtulníku, tam ze svého opasku sejme klíče, osvobodí profesora Boubelku. Nu? Vzpomeň si, jak na přednášce axomatické teorie množin kosil studentíky. Jistě bude hodnotnou posilou!
Neslyšným šelestem a roztodivnými posunky jsem to přetlumočil ostatním a oni k mému překvapení přikývli. Milan dokonce Škubánkovi poslal zbraň. Ukázal jsem tři prsty zkroucené do spirálek, poté dva, jeden, teď! Křičel jsem posměšná přirovnání, parodoval velikost Džebedájova přirození, což nezabralo. Nicméně Škubánek spustil palbu! Bingo! Monstrum se na něj sápalo, on zdrhal, kličkoval, famózními úhybnými manévry se dostal za ventilační šachtu! Běhal kolem dokola, od těžkopádného Džebedáji udržoval odstup. Dveře vrtulníku bouchly, neklamné to znamení, že Milan osvobodil Boubelku!
