Tenhle typ nadpisu se osvědčil, tak ho použiju znovu. Zkrátka z nějakého důvodu jakýkoliv příspěvek o mém neúspěchu má dobrou čtenost :-).
Nejdřív kratičké zamyšlení.
Psát jsem začal i z důvodu, že mě nebavily knihy, co jsou na pultech, nudil jsem se u nich. Říkal jsem si: „vždyť tohle přece není ani vtipný, ani dobrý!“
Letos jsem napsal dvě povídky, o kterých jsem si myslel, že jsou parádní, prostě přesně to, co já bych si kupoval a četl. Věřil jsem, že se budou líbit i ostatním, že uchvátím porotce soutěží, všimne si mě nějaký nakladatel a že knížka Poslední tři dostane šanci. Očividně ale co je parádní pro mě, není parádní pro 10 z 10 porotců literárních soutěží, protože, oalá, má práce si odnesla:
37. místo z 50
Přiznejme si, na slavení to není. Na druhou stranu… 2 porotci mě dali na 5. místo, 1 na 6., takže minimálně tři lidi v tom něco trošku zajímavého viděli. A to ještě dodám, že sám pan Michael Bronec si mou práci pamatoval, byť o ní mluvil jakožto o „divné“. Ale jak jsem zmínil výše, opravdu jsem nechtěl psát něco prvoplánově „divného“. Při tvorbě jsem se jednoduše bavil, smál se, vlastně i ten jezevec v koňském zadku, co ho musel hlavní hrdina odrodit, mně přišel vtipný. Ale co už… Z neúspěchu se poučím, tryzně pověnuji max. 15minut, stejně jako jsem odhodlaný nikdy si nepostěžovat ani na nezájem nakladatelů ani na nevůli porotců. Psaní je pro mě koníčkem, soutěže jsou hrou. Vždycky někdo vyhraje, někdo skončí 37. a někdo dokonce i poslední. Bez nás, co jsme prohráli, by nikdo nevyhrál.
V tuhle chvíli jsem přihlášený ještě ve 3 soutěžích:
- Sardenské legendy 2024 (psáno v podobném stylu, opět trošku absurdní, za úspěch bych považoval umístění v půlce pole)
- Rokle Šeré smrti 2024 (nepovedená povídka na poslední chvíli přepisovaná, 5+překlepů, faktické chyby, to bude spíš propadáček)
- Cena Karla Čapka 2024 (už psáno umírněněji, tak uvidíme, výsledek bude asi za půl roku)
Dnes jsem si „užil“ pandičkový den se synkem, kdy jsem mu nakreslil pět pand a poté jsme s nimi až do čtyř odpoledne hráli na schovávanou. A jakmile si dostatečně zahrajeme na zločince, pustím se zase do písmenek.