Povídka Dokonalý subjekt, kterou jsem z toho víceméně souběžně psaného trojlístku považoval za nejslabší, se umístila na solidním 14.-15. místě z celkového počtu 38 soutěžících. Je to úspěch? Není to úspěch?
Pokud se podívám, kdo je za mnou, pak jsou to mnohdy zavedení autoři, kteří vydali jednu nebo více knížek. Samozřejmě bylo by krásné skončit v TOP10, ale objektivně tohle jsem od Dokonalého subjektu ani neočekával. Jedná se o humornou jednohubku bez hlubších myšlenek, s celkem jednoduchou dějovou linkou a banální pointou. Jediná taková dejme tomu věc k zamyšlení, že cokoliv uděláme, řekneme, se nám v budoucnu může nepěkně vrátit, a vlastně ještě druhá: po nějaké době od rozchodu si na partnerovi obvykle pamatujeme spíš to lepší, zatímco zlé věci vytěsníme.
Je tedy otázka, proč se Dokonalý subjekt, který považuji za průměrný, umístil lépe, než dle mého názoru vytuněný, myšlenkami a hláškami prošpikovaný Já démon? Může to být čistě tím, že Já démon podle 2 porotců nesplnil zadání soutěže, může to být také tím, že byl v první osobě. Nebo jiná konkurence? Kdo ví, každopádně 14. až 15. místo z 38 je pro Dokonalý subjekt důstojné umístění (a lehce nad očekávání). O způsobu publikace rozhodnu během prosince.