Příprava na lov Topiče probíhala v Majordomově zatuchlé pracovně a pochopitelně ji vedl Majordomus Nevděčník, který se už dobré dva sluncuny pitval ve všemožných zbytečnostech. Ostatně Bridž ho přestala vnímat, jakmile zabrousil k vyšší vlhkosti vzduchu ve vztahu k vyviklaným kamenným obrubám sedm kroků jižně od Kašny Mánžerí. Bylo to rozvleklé, bylo to nudné jako nealkoholické bija. Nevděčník nachystal pět stovek fotografií a promítal je po čtyřech naráz, v různých kombinacích:
„Posloucháš mě vůbec? Plánování je vážná věc!“
Když se lidé na konci své cesty ohlíží zpět, možná vzpomínají na lásku, kterou neměli, možná na otce, který je týral, či na matku, co raději, než by se jich zastala, pletla papuče. Majordomus to nazýval teorií tří pilířů a do určité doby věřil, že jeho život stojí právě na nich. Nicméně zaměstnání u pana Krosbrýda a především zjištění pravdy o stvoření světa, o jeho chodu a zákonitostech, ho přimělo k zavrhnutí této teorie. Nyní vyznával teorii konečně malých prvků.
Například:
Podle Mrabské policie prezidenta Jeremiáše Mustachu třicátého devátého zavraždil lupič přistižený při krádeži, Den Tax. Jenže! Před touto událostí se na prezidentovu ženu Jenovéfu usmál tržištní prodejce Rufus Siro, načež jí prodal nekvalitní kabelku. Jenovéfa dorazila domů, kabelku položila na manželovu postel, šoupla do ní papírové kapesníčky a nůžky na nehty, které propadly dírou ve dně. Skončily smolně pod postelí. Rozladěná Jenovéfa mrštila kabelkou! Na okamžik se ale zarazila. Zauvažovala, že by nůžky zvedla a odklidila je, leč vzhledem k tomu, že jí to ráno masér Hou Dau hnul páteří, myšlenku zavrhla. Prostě se na ně vykašlala a odešla za organizátorkou dobročinné akce Petou Loupelovou, kde se měla sejít s manželem. Tomu ovšem nesedl oběd v restauraci, když kuchař Robinson naservíroval zkažené maso, neboť mu majitelka Pidžetová snížila plat. Prezident neměl náladu na charitativní akce. Vrátil se do svého mustašského sídla, zavrtal se do peřin.
V půl deváté večer však bezpečnostní systém prezidentského krychelného paláce prolomil zloděj Tax obeznámený s charitativní akcí. Bez obav se vydal k trezoru, který architekt Gerhard Cjucum umístil trochu pošetile do stěny ložnice. Tax vstoupil dovnitř, bohužel ve chvíli, kdy se již oblečený Mustacha přece jen přemlouval k odchodu na večírek. Akorát do sebe vrazili! Mladší, pohotovější zloděj zašermoval pěstmi, prezident se svalil k posteli, tam spatřil nůžky na nehty! Normálně by to velice těsně neudělal, ale protože ho dopoledne obchodní partner Hofman pokořil v golfu, míra frustrace přesně vystačila na to, aby po nůžkách chňapl! Zarazil je vetřelci přímo do krku! Tax v návalu bolestné zuřivosti popadl první věc, co měl při ruce, a rovněž ji zabodl do soupeřova krku. Jednalo se o odložený kuchyňský nůž, kterým si ráno prezident zcela výjimečně krájel bábovku, neboť služebné Žizel onemocněl synek Ron, kterého ve škole nakazil spolužák Boris, jehož matka Anabel byla zásadně proti očkování.
Kdo tedy zkraje letošního roku 985 po v.m.l., ve městě Mustacha, zabil prezidenta Mustachu třicátého devátého? Podle zákona Den Tax, ale podle teorie konečně malých prvků to bylo konečně mnoho osob stejnou měrou. Třeba i z tohoto příkladu je zřejmé, že pouhým posunutím kávového hrnku lze zavraždit člověka, který se právě nerušeně prochází v úplně jiné části světa.
„Promiň,“ omlouvala se Bridž, „tohle si vážně nezapamatuju! Proč mi jednoduše nedáš sluchátko a nevedeš mě jako Freda?“
„Sluchátko neslouží k tomu, abych tě vodil jako hloupou paňácu!“ Majordomus třesavě předpažil a nešikovně předvedl ovládání loutky na drátech, zároveň se zatvářil způsobem, pod kterým si představoval hloupost, více se ale blížil prošení o drobné.
„Nejsem paňáca!“ zavyla Bridž. „Jsem rychlejší než Fred, silnější než on, a tyhle zuby,“ významně je vycenila, nepotřebujou žádný pitomý plány!“
„Když jsi ve všem lepší, tak proč ho neporazíš v Šůšenu?“ zahnědlý pokrčený ukazováček přiložil k ústům, zavřel oči, tiše počítal do deseti. S kusem slabého, ale dostatečně ponižujícího herectví. Snad až příliš dával najevo, že Bridžina mysl není uzpůsobena ke zpochybňování teorie konečně malých prvků.
„Porazím ho, až budu chtít!“ vzdorovitě si dupla.
„Škoda, že se ti už pětsetkrát nechtělo. Mohla sis ušetřit řadu šrámů! Mimochodem, jak ulovíš Topiče, když nevíš, jak vypadá?“
„Popíšeš mi ho!“
„Když popíšu, zemřeš.“
„Dokjerůžky! Dobrá, nepopisuj! Nalíčím se, počkám u kašny, a on sám zaútočí! Jde přece po pěknejch holkách!?“
„To už je ovšem plán,“ vítězně se zakřenil Majordomus. „Pitomej, ale pořád plán. Narcísku, co se stalo s tvým: tyhle zuby nepotřebujou plán?“
„Jsi otravnej,“ odsekla Bridž.
„A ty se chováš jako nesmrtelný mešuge.“
„Tss. To slovo sis teďko vymyslel!“
„Kdepak. Protikladně k naší správný Svatý knize, v jedinym vydání existuje i zvrhlost zapovězenýho šamana Tuara Tyčta. Cituju: Mešuge nezabiješ kulkou, nepřesekneš sekerou. Buď můžeš počkat, až za dva až tři tejdny zanikne, anebo ho musíš ponořit do slimáčího slizu. Jen tak se jeho buňky zcela rozloží.“
„Slimáčí sliz?“
„Jo, tak se to tam píše.“
„Zvláštní. Martin taky mluvil o slimácích! Tvrdil, že je mám v sobě!“
„Báječný!“ rozzářil se Majordomus.
„Co je na tom báječnýho?“ ohradila se Bridž.
„Nechtěj vědět. Zemřela bys vážně strašnou smrtí. Takže zpět k plánování. To, že si zamatláš pihy krémem, neznamená, že se na tebe Topič vrhne! Zaměřuje se na herečky, zpěvačky, účastnice soutěže Princezna Nzuri. Ani jednou nevybočil! Navíc i on má předem nachystanej plán! Proč by zrovna dneska útočil na nahodilou zmalovanou holku s předkusem? Narcísku! Ukryješ se za pátou lavičkou, pod prvním kaštanem, ve třetím hustym křovisku, a až Topič utopí to nádherný děvče a potáhne ho k Náměstí Džekíf, tehdy mu skočíš po krku! Vykousneš ohryzek, oddělíš hlavu. Co je na tom k nezapamatování?“
„Říkal jsi, že můžu Darju zachránit,“ zabrblala Bridž, avšak od té chvíle se snažila poslouchat, přestože Majordomus nadále používal dlouhé věty plné bezohledných uši rvoucích expertních výrazů.
***