Ale bylo hůř. Množina pozvracených se semkla do probublávajícího ragbyového mlýnu, záhy se vztyčila v množině posedlých nenažranců! A profesor Boubelka zavelel k útoku:
„KOTARAK LOKA KRAKI VOLZARATH!„
Dokonce i Ueda naznal, že je nejvyšší čas vypadnout. Se Škubánkem si za sebe stáhli Elsu s Bany a spolu s obchodníkem Kabelíkem vytvořili ke dveřím ustupující formaci. Jeden za všechny, všichni za jednoho! Ueda sesekával hlavní nápor, levé křídlo vypichoval Škubánek švýcarským nožíkem, Kabelík z pravého křídla byznysmenským kufříkem dobíjel odpadlíky, bičoval je sakem, z kapes jejich přemísťoval šrajtofle do kapes svých.
„ぜひ ご 参加 ください!“ Ueda mě vyzval, abych se stal jejich D’Artagnanem, ale já měl jiný plán. Asimilace. Z ukoptěné polyvinylchloridové podlahy jsem zvedl Tyčinkové nohu a démonicky zapředstíral, že ji baštím: „Ňam, ňam, vonukar haki, trůtespol! Ňam, ňam! Krákele, voltere, cháchele…“ znejistěl jsem, protože všichni démoni rázem doběsnili.
„CHÁÁCHÉÉLÉÉ?“ hřmotivě se podivil profesor Boubelka.
„Nene, to jste se přeslechl… Cháchele jsem neříkal! Bylo to spíš…“ ve stresu jsem vymýšlel něco démoničtějšího: „Kloktarak… laky… kaki… Belzezub!“
„BELZEÉZÚB?!“ železitě se rozchechtal profesor, než mě brutálně prohryznul ohryzek.
Z bezvědomí jsem se probral zmatený jako hroch ve čtyřbobu. Navíc kontrola náramkových hodinek přinesla nepříjemné zjištění: neumím hodiny! Nerozpoznávám čísla! Bože! Já nevím, kolik nul má miliarda! Marně jsem se pokoušel rozpomenout, co že se událo a jestli se to náhodou negativně nepodepíše na mém inteligenčním kvocientu. Jen to ne! Rozhodně nechci skončit jako hajzldědek, televizní věštec, nebo ministr financí!
Na krví prolité lavici jsem hledal svůj matematický sešit, ostatně rukama protkanýma klokotajícími žílami jsem vážně nějaký popadl a ze jmenného štítku četl: „Š… Šku… bá… nek.“ Nenávidím Škubánka! Ale jak se vůbec jmenuji já? „Ká… ja,“ vzedmulo se z mého nitra spolu s doutnajícími zvratky, které mi zčeřily flanelovou košili do zblemcaných žouželí a zžuželnatily knoflíčky. Nesouvisle jsem zachrochtal, krknul se špetičku doblitku, zároveň zadoufal, že se dám časem dohromady. V tomto stavu bych stipendijní průměr neudržel.
