To nám to pěkně ubývá. Bany the Dancing Queen jsme rozcupovali dřív, než bys řekl Stephen King, bezskrupulózního osobního strážce se sekerou vraženou v lebce jsme si nechali na potom. Sedmé patro totiž tvořila okružní chodba s mnoha kabinety a třídami, přičemž do některé se schoval Škubánek. Ehm… Sherlocku? Mohl bys nám, prosím, usnadnit hledání? Sherlock se nenechal dlouho pobízet. Převzal nade mnou kontrolu, abych démonicky zahučel:
„ŠKŮBY-DŮ? WHERE ARE YOU?“
Zmítaný zemitým chechotem jsem v Bany telefonu pustil Spotify a vyhledal motivační song:
„Scooby Dooby Doo. Where are you?
We got some work to do now…“
Moji milí posedlí v rytmu skladby brali za kliky, vbíhali do dveří, pak z nich zase vybíhali, bezradně krčili rameny. Tři zapadli na toaletu, jeden do kabinetu profesorky Kidalivé, jiní baňkami ověšení nohsledi vycupitali z chemické laboratoře. S Vomáčkovou jsme sledovali, kterak dva menší nesou nadrozměrně zmutovaného démonblobíka, který jim pomateně ukazuje kudy a jak pátrat: sem, tam, hýčmo, bočmo, s přískokem nebo rozkročmo? Nevnímali ovšem, že Tadeáš Škubánek již nějakou dobu běží těsně za jejich zády. V této sestavě pokračovali do třídy metody konečných prvků, kde se očividně promíchali. První pozice teď patřila Tadeášovi, a co hůř; během návštěvy kabinetu profesorky Karíristové ztratili démonblobíka! A když opouštěli katedru fyziky? Nesen byl Tadeáš. Předstíral, že je démonblobík, na obličeji měl respirátor třídy FFP2! Přechytračil nás! Zcela nesledován vystoupil na schodiště do osmého patra.
„ZEROK YL!“ Rychle za ním!
